Stěhování je vždycky velká událost a dlouhodobý proces, který zatěžuje člověka fyzicky, psychicky a v neposlední řadě finančně. S dobrou přípravou a jasným plánem se dají ovšem mnohá rizika redukovat.
Dospělý člověk bere proces přesunu celkem často jako pozitivní výhled di budoucna. Samozřejmě každému bude v novém prostředí trochu cize, ale dospělý se obvykle adaptuje celkem snadno. Dítě reaguje podle věku a může se jednat o značný problém. Opouští důvěrně známé prostředí, je nuceno měnit svoje zvyklosti a hlavně – nemá se jak bránit, neboť v nastalé situaci je zpravidla malým pánem a lidově řečeno „se ho nikdo neptá“.
Pokud navazuje snadno nové kontakty, může brát stěhování i jako zajímavé dobrodružství, ale tyto případy jsou spíše výjimkou, případně dítěti dojde, že na novém místě nezná opravdu nikoho a původní elán je pryč. Navíc tehdy, pokud se rodina stěhuje například z vesnice do většího města a prostředí je cizí i svým přístupem a mentalitou.
Rodič bude určitě hledat argumenty, kterými chce stěhování v očích své ratolesti vychválit a snížit negativa, ale vcítit se do jeho situace naplno nemůže nikdy. Rodič může také rezignovat a nechat věci přirozeně „sednout“, což může být ale živná půda pro traumata či komplexy.
Prvním klíčovým problémem je škola. Od roku 1989 neexistuje jednotný vzdělávací program a každá škola si může zvolit jeden ze tří přístupů – obecná škola, národní škola, základní škola. Počátkem roku 2005 si může dokonce vytvářet programy vlastní. Ideálním řešením je samozřejmě návštěva rodiče na škole předem a zjištění podrobností, jenže zdaleka ne každého tohle napadne. Čistě prakticky je pak nejlepší stěhování během velkých letních prázdnin, kdy má dítě dostatek času si nové prostředí „osahat“ v době, kdy ještě není stresováno denními povinnostmi. Může si například najít předem nové kamarády a při zahájení výuky již nejde o úplného „outsidera“.
Při jakékoli nejistotě, nedostatku informací nebo obavách se vyplatí navštívit pedagogicko psychologickou poradnu, kde vyškolení pracovníci komunikují jak s rodičem, tak dítětem a mohou kontaktovat svou cestou i cílovou školu.
A faktické papírové přihlášení na jinou školu?
Rodič nebo zákonný zástupce dítěte se dostaví fyzicky za ředitelem školy a podá žádost o přijetí – formuláře se obvykle nachází na webu školy spolu s dalšími informaci o celém procesu.
Podle § 49 Zákona číslo 561/2004 Sbírky, o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon), jakmile je žádosti o přijetí vyhověno, informuje ředitel nové školy dítěte ředitele školy, ze které žák odchází. Obě instituce tedy komunikují již samostatně a ředitel původní školy následně zasílá do pěti pracovních dnů dokumentaci nového studenta.
Podle paragrafu 49 je základní škola, do níž dítě přestupuje, povinna vytvořit podmínky pro srovnání rozdílu ve znalostech.